SMLOUVA S ĎÁBLEM

Kde to jen sedím? Oči kalné a jazyk jako rašple,
tisíce kováříčků do spánků buší!
Kde to jsem?
To světlo bolí víc než šipky z kuší,
hochu vzteklej, do nicoty dozapšklej…

Kde to jsem?
Bolí všechny nervy, kosti,
já daleko mám k štěstí, do radosti!
Popelník plný vajglů a calvádos nedopitý,
hochu zapšklej, celý zlosti!

Já hlavu mám jak věrtel plný chmele,
před žízní mou klekne i nosič přístavní,
vypadám teď hodně nedospěle…
A ta hlava,
co v ní jede dostavník?

Zkusím cigáro? Dám kořalky hlt?
Na stole smlouva s ďáblem se směje…
Smetu ji z desky,
v pekle Lucifer kotel pomalu hřeje!
Ne ne ne!

Poslední zhaslo cigáro,
poslední vytek´ alkohol.
V koutě škrtnutá smlouva s ďáblem!
Prach na ni padá, smlouva smutí.
Svoboda je krásné rozhodnutí!

 

 

admin se představuje:

Člen Severočeského klubu spisovatelů
Příspěvek byl publikován v rubrice Poezie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *