Hlava je chrám, chrám zla či dobra,
chrám trpaslíka nebo obra,
chrám jež chrání hrdá čela,
sic myšlenka by uletěla.
Oko? Oko je studna, do duše okna,
záclona vlaje barevná lokna,
a rty, rty ty rudé zpovědnice,
cosi říkaj, někdy více.
Prsů pevnost, s výzvou hroty,
často zpijou do němoty,
a bříško bílé, mramor vytesaný,
snivá píseň, epos psaný.
A kolínka jsou vnadná místa,
každá sebou sama jista,
model mistra plavná lýtka,
dokonalost, žádná výtka.
Zbývá ještě, zbývá klín,
rozpuka vešlá do dějin,
války pro pahrbek Venušin,
to všechno natropil nám klín.
