– 20 –
Ve škole mu říkali manekýn. Byl miláčkem všech holek, ale předstíral, že má úplně jiné zájmy. Občas s některou zůstal na rohu u školy, kterou všichni nazývali Masaryčka. Moc ho to nenadchlo, takové tlachání s blbou holkou, která musela mít ještě alespoň tři další okolo sebe, aby rande zvládla.
V deváté třídě otec demokraticky navrhl: „Míro, železnice má budoucnost. Učíš se dobře a tak půjdeš na dopravní průmyslovku do Děčína!“
Mirek mladší vehementně protestuje : „ Chci radši na gympl, chci jít potom na pajďák do Ústí, chtěl bych učit dějiny a zeměpis!“
„Až si uděláš průmyslovku, půjdeš na vysokou do Nitry,“ Miroslav Stárek starší ctí demokratické postupy v rodině. Jeho syn se rozhodl pro dopravní školu a stydí se to přiznat. Však Míra dobře ví, že železnice má budoucnost.
Z Děčína do Litvínova se přestupuje v Ústí nad Labem a Oldřichově. Z Oldřichova jezdí motorák a k večeru je plný mládeže. Míra se nechává přemluvit a hraje na kytaru trampské písničky.
„Mirečku, přijď zítra večer na zábavu…“
Právě dospělá kráska má všechno, co má žena mít. Mirek ten večer ztratí panictví s o dva roky starší aranžérkou. Usnuli až nad ránem a když se probudí, plaše hladí ztopořené bradavky posazené v kulatých dvorcích pevných prsů. Gituna zavrní:
„Až za chvíli, Ríšo!“
Mirek se tiše obleče a stejně tiše vyklouzne ven.
Ten večer se vyspí s Marií.
Pondělí, středa, pátek trénuje. Boxuje ve welteru nebo první střední. Boxuje dobře a je vybrán na zájezd do NDR s krajským výběrem. Utkání je ve Freibergu a Mirek si připíše první mezinárodní vítězství nad Němcem Stiebitzem. Večer je společná oslava a Mirek získá první mezinárodní skalp, který se jmenoval Annemarie . Kluci říkali, že má velké kozy. Mirek si umínil, že se bude učit německy.
Po maturitě, kterou složil na samé jedničky, dostal povolávací rozkaz do Dukly Mladá.
„Otec se zlobí: „Mirku, proč jsi nešel na vysokou do Nitry?“
„Půjdu až po vojně, tati!“
Spolu s ním narukoval těžká váha Porek a druhá střední Charvát. Byl rád, že bude se známými kluky z mančaftu. Na čas ho ale odveleli do ešdézetky a vrátil se jako desátník absolvent. Boxoval za Duklu ; vůbec všichni tři Mosťáci si vedli nadmíru dobře. Stali se miláčky tamních fanoušků a za mužstvo skoro vždy vybojovali body. Fanoušci jim říkali tři mušketýři a na vycházkách jim platili pivo.
„Míro,“ Jirka Porek je nešťastný. „Míro, hrozně mi začaly padat vlasy.“ Nadzvedne šedesátkovou maskáčovou čepici a ukazuje Mirkovi padající chomáčky hlavové ozdoby.
„Jde se k Mengelemu!“ rozhodl Mirek a jdou spolu k útvarovému lékaři.
– 21 –
„Musíš do Střešovic,“ raduje se holohlavý kapitán s aesculapovými hady na klopách saka. „Já tam jezdil taky a vidíš, jakej jsem bítlsák.“
Jezdí spolu do Střešovic a během procedur, kdy Jirkovi zachraňují vlasy, si to Mirek rozdává ve skladu se sestřičkou Milenou: „Mily, narostou Jirkovi nové vlasy?
„Já nevím, Míro, ale dokavad ho budou léčit, můžeš za mnou jezdit a milovat se se mnou!“
Jirkova léčba úspěšná nebyla. Dostal poukaz na bezplatnou paruku z pravých vlasů stejné barvy jako byly původní a Mirek zase seděl u kadeřnice coby Jirkův poradce.
„Jak to budete chtít učesat, pane Porek?“ Kadeřnice dělá své řemeslo dlouho a dobře.
„Porek ukáže prstem na Mirka: „Tady, takhle, jako to má kamarád!“
„Mirek se uvnitř dusí smíchy. Ví ale, že kdyby se rozchechtal, praštil by cholerický Porek nejdřív kadeřnici a potom Mirka.
Když odcházejí z kadeřnictví, jde vedle Míry úplně někdo jiný.
Na rotě byli kluci samozřejmě pobaveni, ale nikdo si nedovolil Porka zesměšnit.
Všichni věděli, že startuje na první našlápnutí a těžká váha je holt těžká váha.
Pak jedou všichni zpátky do civilu. Míra nastoupí jako výpravčí na nádraží v Třebušicích, dostane byt v Mostě blízko restaurace Krym. Hned po první šichtě se vyspí s hradlářkou Janou. V bytě se mu střídají další ženy a Mirkovi se takový život líbí. Pak má malér. Před směnou si dá pivo a přijde do práce opivněný. Pustí vlak na obsazenou kolej, ale strojvůdce naštěstí včas stačí zabrzdit. Následoval „obstřik,“
byl přeřazen na jinou práci a byl mu snížen plat. Poctivý ajznboňák Stárek starší téměř brečel: „Míro, proboha, co to děláš?!“
Odešel k ČSAD a za chvíli jezdil TIREM po Evropě. S boxem byl konec. Vydělával mnohem víc, než náčelník na nádraží v Třebušicích, vydělával valuty a zvykl si nakupovat v Tuzexu. Strašně se mu líbilo v Anglii, hlavně v Londýně. Když měl volno, rád chodil do pubu za Towerbridge na pivo. Anglicky se dorozuměl.
Jednou sbalil anglickou kočku přímo před vchodem do Toweru. Jmenovala se Jessie, byla rozvedená a žila se čtyřletým Davym v Hemel Hempsteadu. Jezdila do centra Londýna mini morrisem za prací. V soukromé firmě dělala návrhářku dámských šatových modelů. Mirek někdy parkoval s kamionem v úzké ulici za domkem Jessie v Hemel Hempsteadu. Malému Davidovi kupoval hračky a cukroví. Když měl David náladu, dováděl s ním, až se domek třásl v základech.
Jessie byla divoká milenka a to se Mírovi líbilo. Žhavě mu šeptá: „Mirry, máš ho velkýho,“ a nehty mu zatíná do širokých zad. Milujou se a v přestávce Jessie řekne : „Mirry, zůstaň u mne! Pošleme kamion zpátky do Československa. Tady dostaneš práci všude!“
Mirek kýve: „ Jessie, ano, no teď se musím vrátit. Ale při příští cestě si to vyřídím a zůstanu u tebe!“
– 22 –
Při zpáteční cestě přemýšlí, jak to udělat. Jestli to vůbec má udělat. Jessie je pěkná ženská, moc ho chce. S jejím synkem je taky kamarád, ale má doma rodiče, bratry, známé, kluky z boxu i když teď už skončil s aktivní činností. Londýn je krásné město. Je tam sice draze ale s Jessií by to utáhli!
Na silnici u Prunéřovské elektrárny, v mlze, vylítne od Kadaně mladý divoch ve škodovce rovnou Mírovi pod kamion. Mirek prudce brzdí a točí kamion ze silnice. Vletí do parkoviště u motorestu Ušák. Naštěstí tam stála jen jedna stojedenáctka tatrovka z blízké stavby. Mirek ji skoro zrušil, rozbil kamion a vysypal tranzistorová rádia, která naložil ve Frankfurtu. Kaskadér ve škodovce zůstal se zlomenýma
nohama v autě a Mirek vypadl při nárazu na parkoviště. Zlámal si obratel a odvezli ho do chomutovské nemocnice. Byl v sádrovém krunýři několik týdnů a s ježděním
v kamionu se mohl rozloučit. Vzpomínal na Jessii a příjemný Hemel Hempstead. Za půl roku dostal dopis, že se bude vdávat…
Dopis mu přinesla poštovní doručovatelka. Mirek vylezl ze sprchy, když slyšel zvonění. Tá, ta, ta, smluvený signál mezi Mirkovými známými. Bez skrupulí, nahý, ještě mokrý otevřel a oslnil mladou pěknou doručovatelku. Ten den se doručovalo až daleko později a Mirek si udělal do notýsku další záznam.
Jiří Šiman, předseda oddílu boxu ,je vedoucím odboru na Městském národním výboru v Mostě.
„Pojď ke mně, Jirko, potřebuju na úsek dopravy zkušeného fachmana. Můžeš nastoupit hned. A tak se stal úředníkem. Zlomený obratel naštěstí dobře a rychle srostl bez komplikací. Začal se proto znova točit okolo boxu.
„Tati,“ zeptá se jednou Veronika, dcera trenéra Cicky, „tati,je tvůj asistent ženatý?
„Boha jeho,“ zhrozí se Láďa Cicka, „ten Stárek je samá ženská, vyhni sa mu!“
Krátký románek Mirka, teď už asistenta prvního trenéra, s Veronikou, nezůstane bez následků. Veronika je ráda, Mirek se jí líbí.
Veronika se nalíčila a odjela k Mirkovi do bytu. Zvonila, ale nikdo neotevíral. Odemkla si tedy klíči, které je nedávno Mirek zapůjčil a které jaksi „zapomněla“ zatím vrátit. Mirek doma byl. A ne sám. Spolu se slečnou Marcelou ani neslyšel zvonění. Veronika vtrhla do ložnice jako lítice a ztropila hysterický výstup. Pak práskla dveřmi a půl hodiny usedavě plakala na chodbě. Jako ve snách se dostala zpátky do bytu a když se Cicka vrátil večer domů, ležela v hlubokém bezvědomí a
vedle ní vyprázdněné tuby s hypnotiky a analgetiky. Její otec ihned volal záchranku a nechal odvézt Veroniku do nemocnice. Nechali si tam i jeho, protože ho přepadla srdeční slabost.
Veronika se uzdravila, ale přišla o dítě a Cicka stonal asi tři měsíce, než mohl opět do zaměstnání a než mohl zase převzít tréninky mužstva. Mezi ním a Mirkem Stárkem se vztah více než napjal. Jejich komunikace se omezovala na úsečné věty a hlavně Láďa Cicka se Stárka stranil i když na druhé straně uznával jeho nesporné boxerské i trenérské kvality.
