V restauraci už bylo velmi živo. Kromě oslavujících boxerů byli v místnosti i další hosté. Na malém pódiu měl svoje nádobíčko diskdžokej Sláva Bureš a co chvíli vyzýval k tanci. Chlapci chodili tancovat často a Pepík Sataš byl na parketu s doktorkou Souhradovou neustále.
Funkcionáři i boxeři byli plní fantastického vítězství, které je posunulo do nejvyšší rohovnické soutěže a co chvíli rozebírali jednotlivé okamžiky dopoledního zápasu. Michal Brtník se dohadoval s Jirkou Šimanem. Ten Michalovi tvrdil, že Koburda prohrával jen těsně na body, než se mu povedlo Věrčimáka knockautovat.
„Kdepák, Jirko, bez toho k.o. to Fredy projel na plné čáře! Byla to klika, že se mu povedlo soupeře trefit!“
Šiman chtěl začít oponovat, když se u jejich stolu zastavila servírka Bohunka. „Pánové si budou ještě přát?“ otázala se s milým úsměvem. Šiman okamžitě zapomněl, co chtěl vlastně Brtníkovi říci a jemně vzal Bohunku za zápěstí. „Slečno Bohunko,“ začal medově, „ prosím, prosím, pojďte si zatancovat!“
Bohunka se ohradila: „Nezlobte se, nemůžu, vidíte, že jsem v práci!“
„Jen běž,“ zaskřehotal Vojta opilým hlasem. „Na chvilku se to nezblázní!“
Bohunka položila plato s prázdnými skleničkami na stůl a kývla na Šimana. „Tak jo, ale jen jeden tanec.“
Šiman se zatetelil a za chvíli si odváděl Bohunku na parket.
„A teď zvu všechny milovníky Petra Jandy, který přiletí se svým papouškem kakadu,“ hlásil Sláva Bureš. Skupina Olympic zaplnila restauraci.
Ruda Zavadil vykládal kamarádovi Vincovi, že chce na chatě postavit koupelnu a zavést tekoucí vodu. Mezi Zavadilem a Ankou seděl Karel Herman, který už byl totálně opilý a začala mu stoupat jeho zatím latentní agresivita. Napil se piva a nedopitý půllitr postavil na stůl. Obrátil se na Zavadila a začal do něj rýpat.
„Ty srabe, tys to dneska nadzved. Moc nechybělo a zápas sme prosrali. To ses teda vytáh!“
Pane Herman, každej má nárok na slabší den a Ruda si ho holt vybral dneska dopoledne,“ zastával se kamaráda Vinca Oblouk.
„Ty mlč, tys vyhrál, já to řikám tady tomu ftákovi.“ Herman se znovu napil, utřel hřbetem ruky ústa a chtěl zase něco pronést. Ruda Zavadil se však otočil k Hermanovi zády. Herman se rozčílil, chytil Rudu za ramena a chtěl ho otočit. Ruda se snažil vymanit a opilého Hermana srazil zpět na židli. Ten zavrávoral, rozhodil rukama a srazil sklenici piva vedle sedícímu Hankovi. Všichni se hned snažili ucuknout, aby je tekoucí pivo nepolilo a Anka chytl opilého Hermana za loket.
„Kruci, Kadle, nech toho. Seš vožralej a chceš mermomocí kazit hezkej večer?“
„Jakej večer, co ti je do toho? Já jen musím něco říct tady tomu lazarovi!“ A zase se sápal na Rudu.
„Nechte toho, pane Herman, nebo…“
„Co nebo, co nebo?“
Anka se postavil a znovu chytl Hermana za loket. „Kadle, běž se na hajzl opláchnout, dej si kafe a natáhni se na chvíli u Vojty v kanclu!“ Hanka byl rezolutní a svými dvěma metry a stodeseti kily nedával Hermanovi žádnou možnost diskuse.
„To víš, že du, vy intle, intlektuálové,“ nemohl se trefit Herman a odešel na WC.
„Já snad pudu za ním a dám mu do držky,“ poznamenal ještě Ruda a mávl rukou.
„Vybodni se na něj, je nalitej,“ zkonstatoval Vincek.
„No jo,“ souhlasil Ruda.U stolu chvíli mlčeli a Vinca řekl: „ Čudlo, já bych si dal doutník. Počkej, mám ho v saku.“ Obrátil se na židli a vylovil ze saka tlustý doutník. „Je havanskej, „dodal zbytečně a škrtl sirkou. Ruda dotčeně odháněl kouř z doutníku. „Vyhnals mě na záchod. Pojď se mnou,“ požádal Vincu.
„Teď nepotřebuju, běž sám,“ posílá ho Vinca. „A neblbni, nech Hermana bejt.“
„Dyk už tam není, už šel Vojtovi do kanceláře,“ mínil Ruda a odešel na záchod.
Vedoucí Vojta chvílemi podřimoval u stolu a do debat se nezapojoval. Hudba skončila a z parketu přicházeli tanečníci. Jirka Šiman se u stolu ukláněl Bohunce a děkoval ji za tanec. Vašek Plicna zjistil, že Vojta dříme a potichu se přikradl za něj, Sáhl do kapsy, vytáhl papírový pytlík a opatrně, potichu ho nafoukl. Pak ho za
Vojtovou hlavou bouchl. Zazněla rána a Vojta vylétl, jako když ho napíchne na vidle a začal řvát na celou restauraci: „Nestřílej, peněženku mám v saku!“
Všichni vybuchli v hlasitý smích. Vašek Plicna se smál, až mu tekly slzy a ve stoje se svíjel. Najednou se otočil směrem k WC a strnul. Ze dveří vyběhl Ruda Zavadil s rukama od krve. Na prahu se zastavil, podíval se směrem ke stolu boxerů a pak se rozeběhl ke dveřím. Chtěl vyběhnout z restaurace, ale tam ho zachytil právě vcházející Bohouš Fryš a tlačil ho zpět do restaurace.
Michal Brtník se rychle zvedl, za ním Kamil Anka s Vincou a běželi k Rudovi, který se marně snažil vytrhnout Bohoušovi Fryšovi. Doběhli k němu. Anka ho chytil za obě ramena a pořádně s ním zatřásl. „Rudo, proboha, Rudo, řekni konečně, co se děje?“
„Já ho nezabil… Herman… tam na záchodě…“ nesouvisle ze sebe soukal Ruda.
Anka se otočil a rychle spěchal na záchod. Za ním se rozběhl Brtník a od stolu se zvedl i Franta Veleba.
Na dlaždičkách ležel nepřirozeně zkroucený Karel Herman. Ležel na boku s jednou nohou pokrčenou a rozhozenýma rukama. Doširoka otevřené oči a kaluž krve pod hlavou Hermana dávaly tušit tragédii, kterou ještě podtrhoval pohozený těžký, skleněný popelník, celý od krve.
„Počkejte, no tak uhněte!“ Lékařka Blaženka se snažila dostat chumlem, který se utvořil v chodbičce záchoda. Anka se otočil k přihlížejícím a zavelel: „Všichni ven! Okamžitě! Zůstane tady jen doktorka, Veleba a Brtník. Kluci budou hlídat dveře, nikdo nesmí ven z restaurace, nikdo nesmí lézt sem na záchod. Tak fofr!“
„Já musim na velkou,“ prohlásil Bohouš Fryš a tázavě se zahleděl na Anku.
„Tak se bude chodit na dámskej,“ rozhodl ihned Kamil Anka a Fryš jen něco nesrozumitelně zamrmlal.
Anka se ještě obrátil na Velebu. „Franto, skoč Vojtovi do kanclu a zavolej kriminálku a záchranku. I když,“ Anka zaváhal a podíval se s nadějí na doktorku, která se právě zdvíhala od ležícícho Hermana. Ta zavrtěla hlavou. „Je mrtvý. Několik minut. Ten už je bohužel pro havrany.“
Veleba se chtěl rozběhnout do kanceláře, ale zaváhal a zeptal se ještě Blaženky:
„Paní doktorko, jste si tím úplně jistá, nedalo by se ještě něco dělat?“
„Ale Františku, nezkoušejte mne,“ řekla unaveně Blaženka. „Je bohužel konec, je mi to opravdu líto, ale je konec!“
„Do prdele,“ ulevil si Veleba a vyběhl z WC.
