Obraz 6
Nádvoří továrny Rabštejn
Reál – exteriér – den
Na nádvoří továrny Rabštejn je přistavené nákladní auto natřené olivově zelenou
barvou s plechovou korbou a na ní namalovány velké červené kříže. Kousek opodál stojí BMW majora Spitze.V autě na zadním sedadle sedí paní Spitzová a paní Fleischmannová. Do nákladní sanity nakládají dva vojáci SS
převlečeni do civilu bedny. Sleduje je scharführer Braun, též v civilu.
BRAUN
Tak chlapi, přidejte plyn, ať tu nezkysnem do večera!
ESESÁK EWALD
Nahlas prdí a chechtá se.
BRAUN
Ewalde, tenhle plyn jsem na mysli opravdu neměl…Schweine!
Esesáci pokládají bednu.
ESESÁCI
Řvou smíchy
Braun se usmívá, sahá do kapsy a vytahuje kapesník.
BRAUN
Nahlas smrká
Z budovy vychází Fleischmann a míří k Braunovi. Braun ukazuje hlavou, aby vojáci pokračovali s nakládáním. Když Fleischman dorazí, Braun se staví do pozoru a hned si dává pohov.
FLEISCHMANN
Braune, trochu s tím pohněte! Jak to vypadá s laboratoří? Je nejvyšší čas!
Braun se ušklíbá.
BRAUN
To nejsou vojáci… civilisté s vojenskými šaržemi. Všichni tři mají vyšší hodnost než já! Jak je mám popohnat?
FLEISCHMANN
To není váš rozkaz, Braune, ale rozkaz Generála SS von Pücklera-Burghause. čeká nás dost dlouhá cesta a nijak bezpečná. V lesích okolo jsou Poláci z Armiji Krajowy, ti se s námi mazat nebudou!
Braun pohrdlivě mává rukama.
BRAUN
Sráči polský…ustřelíme jim palice! Ewald Kunze je už taky nažhavený si vystřelit!
Fleischmann vrtí hlavou a rychle odchází do budovy. Za chůze dodává.
FLEISCHMANN
Nepochybuji, Braune, nepochybuji, ale vytáhněte teď ty vědátory z laboratoře!
Braun chvíli čeká a když Fleischmann mizí, odplivuje si.
BRAUN
Ksindl, flákají se v laboratoři a…scheisse. Měli to zkusit na východní frontě…chlapi,
tak pohněte, ať odsud vypadneme!
Braun sahá do kapsy a vytahuje pouzdro s cigaretami. Otevírá ho a sahá po cigaretě. Pak si vše rozmyslí, pouzdro dává zpět do kapsy kalhot a odchází. Esesáci berou zpět bednu do rukou a nakládají ji do korby sanity.
Obraz 19
Srbská Kamenice, chalupa Hinckeových
Reál – interiér – den
Hinckeová šmejdí po chalupě. Připravuje Martě a Farníkovi svačinu do lesa. Marta s Farníkem sedí u stolu a pijí kávu. Před nimi na stole na talířcích jsou šátečky.
MARTA
Teto, vždyť nejdeme do lesa na týden. Projdeme to nahoru k hlívám, mrkneme u pískovny, jak rostou opěnky…jestli to tam Kurt moc nevyplenil.
Otvírají se dveře a vchází Kurt do půli těla, na nohou maskáče.
KURT
Vyplenil, ale ještě jsem něco nechal pro svou půvabnou sestřenku. A abych nezapomněl, přeji vám všem krásný a ničím nerušený den.
Kurt se hrne ke stolu, bere si z talířku Farníka šáteček a bere jeho hrnek kávy.
FARNÍK
Nech to, to je moje svačina!
Kurt nevzrušeně.
KURT
Byla, mladý muži, právně vzdělaný, byla. Můžeš podat žalobu za krádež.
Hinckeová jde s utěrkou v ruce ke stolu. Švihá utěrkou Kurta přes hlavu.
HINCKEOVÁ
Já ti dám krádež, ty mezuláne! Ty jsi zase včera vypadal! Jindřichu, udělám vám nové kafe.
Kurt se šklebí.
FARNÍK
To nemusíte, paní Hinckeová, stejně bych musel v lese furt čůrat.
Kurt se směje.
KURT
Taky by ti moh nějaký divočák ukousnout piňďoura a pak by sis mohvzít akorát tak starýho Zahrádku!
Marta stěží zadržuje smích, Farník semračí a dělá na Kurta obličeje.
MARTA
Už je dost hodin, radši půjdeme.
Marta se zvedá a s ní Farník. Berou si balíček s jídlem od Hinckeové. Marta bere
ze země košík a balíček do něj ukládá.
Přidává ještě petku s pitím.Kurt zpytavě pozoruje Farníka.
KURT
Hele, advokátskej, ty fakt jdeš teď na podzim v tomhle vohozu do lesa? Nesplet ses náhodou?
Marta tuší konflikt, tak zasahuje.
MARTA
Je tam sucho a jdeme po pěšinách, je tam akorát jeden krpál… tak zatím!
Marta tlačí Farníka ze dveří. V místnosti zůstává Hinckeová s Kurtem.
HINCKEOVÁ
Nezdá se ti, Kurte, že už to přeháníš?
Kurt soustředěně okusuje šáteček a kouká do okna.
HINCKEOVÁ
Myslím s tím chlastem. Byl jsi včera jak dobytek.
Kurt otáčí hlavu.
KURT
No jo, trochu jsme to přehnali. Stejskal přines do hospody harmoniku, tak jsme si zazpívali!
HINCKEOVÁ
A zalemtali, co?! Vodku, že jo!
Kurt přikyvuje. Zvedá se ze židle.
KURT
Mami, on ten kašpar šel do lesa v italských botách. Mělas mu dát ty moje gumáky.
HINCKEOVÁ
Jo a pak bych s tebou nevydržela… včera jsem byla na chvíli s Martou. Bez Jindřicha. Svěřila se mi, že už ho má plné zuby, že by se s ním nejraději
rozešla.
Kurt si bere tričko z opěradla židle.Obléká se.
KURT
Proboha, tak proč ho k nám ještě tahá?
Kurt si opravuje oblečení.
HINCKEOVÁ
Vnutil se jí. Nevěděla, že přijede. Byl to prý takový přepad.
KURT
Můj ty bóže…mami, kde mám kanady?
Hinckeová jde ke dveřím, otevírá je a ukazuje prstem do předsíně.
HINCKEOVÁ
Představ si,že v naší předsíni je několik let botník, do kterého si každý pořádný člověk u nás ukládá boty. Tedy čisté! A pak je tady jedna hloupá ženská, která ty boty různým flamendrům čistí a do toho botníku ukládá.
Kurt jde k Hinckeové, objímá ji a hladí po tváři.
KURT
Díky, mamčo!
Hinkeová se po něm jakoby ožene. Kurt z legrace přehnaně uhýbá. Oba se smějí.
HINCKEOVÁ
Mezuláne jeden! A kam zase táhneš? Potřebovala bych nalakovat tu poličku, už to slibuješ měsíc.
KURT
Mami, udělám to zítra. Nejdřív to musím vybrousit a Karel mi večer půjčí tupásovou brusku. Půjde to s ní parádně.
HINCKEOVÁ
Jen aby…a kam jdeš, jestli to není tajné?
Kurt odchází a otáčí se ve dveřích.
KURT
S Karlem do Rabštejna.
Hinckeová za ním vrtí hlavou. Kurt odchází a zavírá za sebou dveře.
Obraz 41
Před obcí Srbská Kamenice
Reál – exteriér – den
K ležící postavě se sklání Honza. Na silnici u auta stojí Lenka. Honza se na ni obrací,
ukazuje na zápěstí a druhou rukou naznačuje telefonát mobilem. Karel přetáčí Farníka na záda. Rozepíná mu bundu a košili a začíná s resuscitací. Lenka telefonuje. Opírá se o otevřené dveře auta. Honza po několika zmáčknutích hrudníku
má úspěch. Farník otvírá oči. Snaží se vstát, ale nejde to. Tak se aspoň posadí.
Zmateně se rozhlíží vytřeštěnýma očima.
FARNÍK
Kde to jsem? Kde mám mazdu?
HONZA
Jste u Srbské Kamenice…vy nevíte, jak jste se sem dostal?
FARNÍK
Byl jsem v lese s přítelkyní. Na houbách. Najednou se v lese všechno splašilo a
utíkalo to před takovým černým mrakem, nebo co to bylo…mám tam někde SUV, mazdu.
Honza si stoupá a nevěřícně hledí na Farníka.
HONZA
Teď na houbách?
Farník podává ruku Honzovi, ten mu pomáhá na nohy. Farník si stoupá.
FARNÍK
Nejdřív jsem se taky divil, ale rostou a jak! Hlívy, penízovky a co já vím ještě.
HONZA
Aha, tyhle, ty my nesbíráme. A kde máte tu vaši přítelkyni?
FARNÍK
Přítelkyně? No tak to je trochu silný výraz, je to spíš známá…taky běžela…
Houkání sanitky ZS.
Sanitka vyjíždí ze zatáčky do klesání k Srbské Kamenici.
Houkání sanity.
HONZA
Jste nějaký divný, že máte větší starost
o blbé auto, než o přítelkyni…
Farník se mračí a chce něco říct. Honza však jde od něj a pospíchá k silnici. Sanita
s modrým majákem brzdí u auta uprostřed silnice. U otevřených dveří auta stojí Lenka s mobilem v ruce.
Brzdění sanity.
Sanita zastavuje a řidič pootevírá dveře.
ŘIDIČ
Dejte to auto pryč, jedeme k porodu!
LENKA
Tamhle ležel nějaký pán, ale už je na nohou.
Honza pospíchá k sanitce. Farník se loudá za ním. Honza dobíhá k sanitce.
HONZA
Tam nemůžete!
ŘIDIČ
Co nemůžeme! Jedeme k porodu, tak si to auto dejte stranou, nebo vám ho odtlačím…!
Honza chytá dveře sanitky.
HONZA
K porodu? K Savarům?
Farník se zastavuje u silnice a civí na sanitu.
ŘIDIČ
Nevím, přišla esemeska, že někdo rodí na Úřadě.
Honza bleskurychle sedá do svého auta,
startuje a najíždí na kraj silnice.
Kontaktní zvuky.
Sanitka se rozjíždí a nabírá rychlost. U mlhy se na okamžik zastavuje, objevuje se kolem ní Eliášovo světlo a za další okamžik to sanitku vcucává do mlhy.
Honza vykukuje od volantu.
HONZA
Lenko, jedem, ségra rodí! A vy můžete s námi, pane.
Farník rozhazuje rukama.
FARNÍK
Nemám zájem, jeďte si sami!
HONZA
Tak aspoň zavolejte hasiče a policajty!
Farník si bere z bundy mobil.
Honzovo auto se rozjíždí. Před mlhou na okamžik zastavuje, obkrouží ho světlo a
mlha auto vcucává. Farník chvíli fascinovaně hledí do míst, kde auto zmizelo. Pak ustupuje dozadu a hledá v kapse mobil.
Vymačkává číslo.
FARNÍK
Hasiči? Tady doktor Farník…
