Agónie hudby

Dozněla píseň a růže v takty spadla,

text se zhroutil a trny z růže čiší,

ty noty padaj do propadla,

ta melodie se nikdy neuslyší.

 

Smyčec strnul a klenbu bodá ,

to ticho jako pomník tíží,

klavír, žestě oněměly odespoda,

koncert skončil mezi kříži.

 

Myšlenka se v dusnu zdusí,

nemá dechu, nápad hyne,

někde třeba takty zkusí,

vzbudit nové melodie.

admin se představuje:

Člen Severočeského klubu spisovatelů
Příspěvek byl publikován v rubrice Poezie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *